SJM a jeho vědecká činnost na poli historie českého motocyklového průmyslu
Vznik ČZ a Jawy
Český motocyklový průmysl je, jak známo, v současnosti zmítán mnoha nepravdivými legendami a smyšlenými mýty o své vlastní slavné historii. Proto si odborní badatelé
SudetenJawaManschaftu vytkli za cíl učinit konečně těmto pověrám přítrž. Chceme seriózními badatelskými postupy vypátrat skutečnou pravdu. Naše motorkářská veřejnost si plně zaslouží, abychom před ní odhalili pozadí, jak to vlastně tenkrát bylo.
Myslím, že jen málokoho překvapí závěr našeho bádání, že obě nejslavnější české motocyklové značky vděčí za svůj vznik a rozvoj
Jaroslavu Cimrmanovi.
Tento český génius se po svém odchodu z rakouského města Krems (Kremže), kde vynalezl párky s hořčicí, uchýlil před dotěrnými novináři do ospalého jihočeského města Strakonitz (Strakonice) v převleku za učitele hry na dudy. Útěk před nevítanou publicitou ho inspiroval k vývoji lehkého jednostopého vozidla vlastní konstrukce, na němž by bylo možno v budoucnu zrychleně unikat jak před novináři, tak třeba také před věřiteli, manželkami a podobnými život komplikujícími faktory. Svůj vynález pracovně nazval Cimrmanův Zrychlovač (CZ).
První kusy sestrojil tajně ve skleníku Středního učiliště zemědělského. Jeho správci, vášnivému kaktusáři, Cimrman oznámil, že mu sice nezaplatí dlužných
76,- Kč nájemného, ale že z vděčnosti k němu postaví motor ve svém zrychlovači ve tvaru kaktusu. Svůj závazek, jak je všeobecně známo, čestně splnil (viz důkazní fotografie).
Cimrmanův Zrychlovač CZ - 76 Kaktus (později ČZ)
Když však chtěl Cimrman na patentovém úřadě přihlásit svůj vynález i ochrannou známku CZ, zjistil, že už to má háček. Místní továrník Friedrich Messerschmied se zalekl konkurence, rychle se rozpomenul na svůj český původ a těsně před Cimrmanovým příchodem na úřad nechal zaregistrovat český překlad své továrny Böhmische Waffenfabrik, tedy ČZ! Zanedlouho začala jeho továrna dokonce Cimrmanovi Zrychlovače vyrábět sériově podle odcizené dokumentace, kterou ochotně poskytl proradný správce školních skleníků. Co dodat? Továrna výrobou zrychlovačů ČZ dosahuje světové proslulosti, zatímco Cimrman zhrzený maloměstskou morálkou odchází do Saska.
V Saské Kamenici (Chemnitz) se Cimrman rychle zabydluje ve vyšších kruzích a na čas dokonce zastává funkci v městské radě. Problémy mu přináší pouze naprostá absence smyslu pro humor u zdejších lidí, na což z domova není zvyklý. Například když Cimrman starostovi města žertovně vysvětluje, kam se poděla dotace 20 000 Říšských Marek na podporu podnikání z městské kasy, starosta se ani neusměje. Jindy zase Cimrman vtipně reaguje na žádost levicového poslance městské rady o důsledné vyšetření defraudace vtipně myšleným protinávrhem, zda by rovnou nechtěli město přejmenovat na Karl-Marx-Stadt a nejen že se opět nikdo z rady nesměje, ale dokonce stenografka R.
Luxemburgová jeho návrh zaznamenává do zápisu.
Přes četné úspěchy, které Cimrman v Chemnitz dosahuje, je mu však pro některé své vlastnosti typické pro obyvatele za hranicemi stále s despektem přezdíváno přivandrovalec, německy tedy Einwanderer.
Cimrman nezoufá a po vyloučení z městské rady přijímá tuto přezdívku jako výzvu osudu. Na Berlínské burze investuje všechen majetek po babičce Jelinkové do stagnujících akcií saskokamenické firmy Wanderer a stává se tak jejím majoritním akcionářem a brzy i předsedou představenstva. V rámci podpory podnikání dále Cimrman zakládá akciovou společnost Tunnel A.G. se sídlem na Bahamách, která se zde patrně měla zabývat realizací dopravních staveb. Na společnost brzy převádí veškerá aktiva firmy Wanderer a spěšně odjíždí ze Saska, kde zanechává pouze předluženou dílnu na výrobu motocyklů.
Wanderer 500 OHV - výrobek firmy v Saské Kamenici
Zanedlouho potom se Cimrman v Karlsbadu setkává se svým dávným přítelem z dětství Františkem Janečkem, který je zde na léčení a Cimrmanovi se svěřuje, že má vleklé problémy s ploténkou i s odbytem výrobků jeho zbrojovky a že tedy uvažuje o zahájení montáže motorových kol, ale neví, jak na to. Hrdý vlastenec Cimrman vytušil, že je to ta pravá chvíle, jak ze své vlasti učinit motocyklovou velmoc, poplácal Janečka po zádech a řekl mu: "Františku, kup si Wanderer! Neproděláš!" A měl pravdu. Janeček navrhoval, že by se nový motocykl mohl jmenovat Jaci, jako spojení jmen Janeček-Cimrman, ale ten o uvádění svého jména v jakémkoli názvu nechtěl ani slyšet. Bezpochyby z vrozené skromnosti. Po dohodě tedy oba velcí mužové ještě téhož večera vymysleli jméno Jawa. Zpráva o chystané akvizici se telegraficky rychle rozšířila a při návratu z hotelu Pupp do Prahy už oba přátele čekal oslavný transparent.
Slavný příjezd Janečka a Cimrmana do Nuslí
Výroba motocyklů podle vzoru Wanderer 500 se v Praze rychle a zdárně rozběhla. Jeden z prvních vyrobených kusů dokonce obdržel i sám Cimrman. Usedl na něj, nastartoval, odjel směrem na Plzeň a dlouho se v Praze neukázal. Po důvodech dosud pátráme...
Cimrmanova prakývačka
Uznávaní vědečtí
pracovníci Sudetenjawamanschaftu (SJM) vypátrali nezvratné důkazy o tom, že
slavná kývačka (čti kejvačka) vznikla mnohem dříve, než v temných padesátých
letech, jak se doposud mylně tvrdilo. Viz důkazní fotografie. To, že za jejím
vznikem stojí nade vší pochybnost nedoceněný český motocyklový génius
Jaroslav Cimrman, myslím, netřeba zmiňovat. Motocykl vznikl na sklonku 30.let
v době, kdy si v Janečkově továrně v Nuslích přivydělával Cimrman ve
funkci vrchního konstruktéra zadních vidlic. Archivní dokumenty dokazují,
že v té době právě probíhala nákladná oprava orloje na Staroměstském náměstí
v Praze, štědře financovaná z okleštěného státního rozpočtu předmnichovské
republiky a Janečkova továrna obdržela od státu lukrativní zakázku na
zhotovení vhodného dopravního prostředku pro spěšnou přepravu drobných
hodinářských součástí od orloje a zpět. Převážně kyvadel. Dnes bychom
tedy řekli - kyvadlovou dopravu.
Cimrman se pustil do práce s chutí a vlasteneckým zápalem,
jemu vlastním. "Schlamperei, diese Regierung!" Poznamenal si tehdy do
deníku. A prototyp "kývačky", jak se jí mezi hodináři začalo přezdívat,
byl brzy na světě. Viz důkazní fotografie.
V červnu roku 1941 však Cimrman práce na kývačce kvapně přerušuje
a narychlo odjíždí na bleskovou služební cestu do Sovětského Svazu. Na výkřiku
moderní motocyklové techniky však dosud zbývá dořešit sedlo. Viz důkazní
fotografie. Proto Cimrman při svém kvapném odchodu z konstrukční kanceláře
přikazuje službu konajícímu konstruktérovi: "Dodělej kytaru!"
My, odborníci, dnes již dobře víme, co měl na mysli. Konstruktér Vejvoda
to však nevěděl. Domníval se, že si pan vedoucí opět utahuje z jeho záliby
v dechové hudbě a tak se na to vyprd... (citát ze zápisu z poválečného vyšetřování
události pracovníky znárodněných Českých motocyklových závodů)
Odchodem do Sovětském Svazu zatím stopa geniálního konstruktéra
mizí. Říká se, že se ještě jednou do Prahy vrátil, aby Vejvodovi vypláchnul
mozek a prakticky tak u Jawy uplatnil vratný výplach, na nějž měla do té
doby patent německá značka DKW, ale to je pouze domněnka. Co bylo dál? Zatím
jen víme, že se poněkud nachladil během další služební cesty do okolí
jihoruského města Stalingrad...
Nedůvěřivý
Prof. Svěrák z Prahy ověřuje na silnici z Blíževedel do Holan
pravost
Cimrmanova vynálezu. Jízdou je evidentně opojen…
„Cimrmanovo
autorství je nepopiratelné“ zní nakonec váhavý verdikt skeptického
profesora.
„Nechápu jen, proč jsem na to nepřišel sám“ dodává
polohlasem, evidentně opojen výfukovými plyny.
Článek ve Wiener Zeitung
Přečetli jsme si "vědecky" pojatý článek od profesora Fiedlera. Netušili jsme, jak daleko je schopen profesor ve svém prostomyslném a amatérském bádání jít. U této práce, šité horkou jehlou, (prvky rakouského mocnářského šovinismu jsme taktně přešli) však nelze profesorovi upřít mimořádnou fantazii. Posuďte sami:
Cimrman, v době svého působení
u Františka Janečka, byl za svou geniální konstruktérskou plodnost samozřejmě
i náležitě ohodnocen. J.C., vědom si nestability meziválečné české měny,
uložil vydělaný kapitál do nemovitostí kousek za Prahou. Cimrman si neuvědomil
následných výdajů na údržbu svých polností a zjistil, že jde pomalu
"zu Grunt". A tak to také bylo, každou sobotu se plahočil s motyčkou
na své hroudě a okopával... Při té činnosti klel co pohan (ač byl zapřisáhlý
ateista): "To mi byl ty čerchmantské peníze z Jawy čert dlužný"!
A v tu chvíli mu svitlo...
V pondělí již nastupoval Cimrman na šichtu v hawelocku s hlubokými kapsami,
nic nedbav na to, že je již květen. Po šichtě procházejíc vrátnicí, si
hlasitě pochvaloval závodní jídelnu a před vrátným si poplácával
vyboulené břicho pod dlouhým pláštěm. Stavba úspěšně pokračovala...bohužel,
ve chvíli, kdy bylo potřeba dodat sedlo, byla Cimrmanova domácí konstruktérská činnost odhalena a on
záhy propuštěn.
Poté získal Cimrman práci v Praze jen už u firmy Baumgartner und Sohn, výroba
českých dvoukolových vozíků a tak byla jeho stavba poněkud zdržena a
zdeformována.
Teď jistě uznáte, že celá práce profesora Fiedlera je smyšlena a náš vědecký tým brzy uvede, po nezbytném bádání, celou věc na pravou míru.
|
|
Cimrman na poli neoraném
Tento unikátní kultivátor byl nedávno náhodou objeven v jednom rekreačním domku v Jizerských horách. Badatelé z SJM se směle domnívají, že jej k rekreační kultivaci záhumenku používal sám velký znalec a nadšenec motocyklů Jawa Jaroslav Cimrman. Tuto domněnku potvrzuje někdejší Cimrmanův soused, který vypověděl, že Cimrman stroj zakoupil nedaleko od jistého pana Bedřicha Trávníčka, kterého při prodeji tak vytočil, že ten byl pak nucen poskytnout mu z původní ceny výraznou slevu. Cimrman se prý tehdy vrátil nadšen a volal: "A mám to zadarmo!" Což by byl pěkný příklad obchodního umění českého génia na poli historických motocyklů, kdyby však tento postup nebyl později v Čechách hrubě zneužit jistým prodejcem zahradní techniky...
|
|
Činnost propagačně-cestovatelská
Ačkoli některé nejmenované, zkostnatělé instituce stále odmítají přiznat, že Cimrman je největším Čechem všech dob, české veřejnosti je naštěstí tento fakt znám dostatečně. Nade vší pochybnost je alespoň největším cestovatelem a Holuba strčil do kapsy určitě. A to musí uznat i ČT. Ve vědeckých kruzích je známo, že po svém návratu od severního pólu a po smutných zkušenostech s tažnými psy se Cimrman zařekl, že jeho dopravní prostředek na příští dálkovou výpravu musí být moderní, rychlý a spolehlivý. Je tedy pouze logickým výsledkem této jeho úvahy, že pro svou slavnou expedici do Himaláje zvolil právě motocykl Jawa.
Snímek zachycuje JC během tréninkových
jízd v Brdských lesích
Slavná cesta do Himaláje (viz foto), kterou v padesátých letech podnikl, nebyla jen badatelsko-sportovním výkonem, ale měla též nemalý přínos hospodářský. Kromě bezpočtu uzavřených kontraktů na motocykly Jawa, se Cimrman během cesty bohatě odvděčil také dalším sponzorům, mezi něž patřili různí subdodavatelé podniku Jawa. Jmenujme jen namátkou založení poboček: Galvanotechna-Istanbul (dodnes v provozu), Barum-Tibet, či PAL-Nepál.
Během své cesty Himalájemi Cimrman dokonce na jistý čas zachycuje stopu sněžného muže Yettiho. Několik kilometrů jeho stopu sleduje ve sněhu na svém motocyklu, ale nakonec se ukáže, že se nejedná o Yettiho, ale o stopu jakéhosi neznámého Novozélanďana Edmunda Hillaryho, který jde právě z Mount Everestu a pro svůj sestup použil nebezpečnou cestu třetí třídy, která se v zimě neudržuje. Oba velcí mužové se dali do řeči a Hillary se Cimrmanovi svěřil, že už má osmitisícovek plné zuby, tak jestli by ho nesvezl na třistapadesátce. Cimrman souhlasil a kousek před Káthmándů to žadonícímu horolezci dokonce i půjčil. Výsledkem této jízdy bylo, že nadšený Hillary se stal prvním autorizovaným prodejcem Jawy na Novém Zélandu a později na tomto vzdáleném ostrově dokonce motocykly z dovezených dílů sám montoval a prodával pod značkou JAWA NZ (viz. důkazní fotografie). Co by dnes vedení Jawy za takového horolezce dalo, že…
Jawa-NZ. Motocykly montované
na Novém Zélandě Edmundem Hillarym
Po návratu domů začíná být
Cimrman postupně znechucen stagnujícím vývojem
v milovaném závodě a proto na protest proti tomuto vývoji
podniká několik dalších cest na strojích stále menších kubatur pod
heslem, když soudruzi uvidí, jak jsem pomalý,
snad ten vývoj urychlí. Aby se mu však
zazobaní Arabové v severní Africe nesmáli, na čem to tam jezdí, podniká
většinu cest pod různými pseudonymy.
Cimrmanovo znechucení poměry v Týnci dosahuje vrcholu v počátcích
normalizace a s ukončením výroby kývaček končí i Cimrman svou spolupráci
s Jawou. Sám sice prohlašuje, že je to pouze dočasně, ale pamětníci
potvrdí, že to bylo tehdy velmi módní slovo. Před odchodem ještě novému
řediteli slibuje, že vymyslí pojmenování pro svůj poslední model třistapadesátky
s odděleným mazáním, ale zároveň se mezi přáteli netají myšlenkou
na emigraci. Když se pak obchodní ředitel jednoho slunného normalizačního
dne ptá po Cimrmanovi v jeho kanceláři, kolegové jen bezradně
krčí rameny. Pouze na jeho starém psacím stole leží otevřená obálka
od devizového příslibu s nápisem California…
Během pozdějšího pátrání po Cimrmanově dalším osudu se nám podařilo
zjistit, že se před svým odchodem z Týnce svěřil své důvěrné přítelkyni
ve skladu gumových dílů, ať prý pro něj nepláče, že odchází do
Argentiny, kde má nějaký jeho dávný přítel
z berlínských studií kliniku plastické
chirurgie. Řekl prý tehdy, že se vrátí, až ho Josef dá trochu do pořádku,
a až bude Jawa vyrábět moderní a hbitý čtyřtaktní motocykl, na kterém
by se nechaly opět podnikat dálkové jízdy. Přítelkyně nechápala. Předal
ji tedy diskrétně mezi dvěma čísly odborářského časopisu maskované
plány lehké čtyřtaktní stopětadvacítky se
slovy: “Až bude v Jawě nejhůře, začněte
to vyrábět. Pak se vrátím a budu znovu pod pseudonymem podnikat své
slavné dálkové jízdy. Třeba až do Dakaru…”
Zjištění těchto převratných skutečností nás nutí položit jménem široké
české motocyklové veřejnosti následující
neodbytnou otázku: Jaké je vaše
pravé příjmení, pane Šímo!?
Údajný Jaroslav Šíma na
cestě do Dakaru. Povšimněte si, že během fotografování neodkládá přilbu,
ani brýle,
jaký má k tomu asi důvod?!
Pérák se, jak známo, stal v poválečném období nejslavnějším motocyklem značky Jawa. Za jeho úspěchem stála především následující technická řešení: vratný výplach, kluzáky a monoblok. A za jejich vznikem zase stál Jaroslav Cimrman. O tom, jak se Cimrman v roce 1943 vrací do Prahy aby nedbalému konstruktérovi Vejvodovi vypláchnul mozek a prakticky tak v Jawě uplatňuje ideu vratného výplachu, jsme se již zmínili v kapitole o kývačce. Poměrně málo se však již dnes ví, že během téže návštěvy Prahy také ideově načrtl prakticky všechna další smělá řešení slavného péráku.
Prototyp Jawy 250 před Cimrmanovým restauračním*
zásahem
(*zásah v restauraci“Zum grünen Fuchs“)
Když byl Cimrman hotov s Vejvodou, tak ve svém převleku za plukovníka Wehrmachtu, ve výslužbě, samozřejmě, aby si neznepřátelil české odbojáře, navštívil také svého přítele Josefa Jozífa. Ten se mu svěřil, že pracuje na novém motocyklu, který by měl být základem poválečné výroby, ale že se stále nemůže dobrat konečného řešení. Cimrman, shledav přítele v tvůrčí krizi, rozhodl se, že mu pomůže, jak nejlépe dovede a pozval ho tedy na pivko do známé české hospůdky v Nuslích „Zum grünen Fuchs“. Tam pak Jozífovi postupně předložil návrhy na konečné řešení jeho konstrukční otázky. Pedagogicky nadaný Cimrman se rozhodl, že se pokusí tehdy mladému a nadějnému konstruktérovi řešení pouze naznačit tak, aby na to Jozíf mohl přijít sám a měl tak z toho větší radost. Netušil, že ambiciózní Jozíf po válce Cimrmanovo autorství zcela zapře, aby tak sám šmahem shrábl slávu i řád republiky. Řeč v restauraci se, podle pozdější výpovědi tehdejšího hostinského Viléma Kozla, brzy stočila na situaci na frontách a na chystanou invazi spojenců na západě. „..je to možné“, prorokoval jasnozřivě Cimrman „ale spojenci budou potřebovat hlavně kluzáky“. „Cože?“ ptal se Jozíf po osmém pivu. „Kluzáky, Pepíku, klu-zá-ky!“ trval prý rozhodně na svém Cimrman. „Ale povídej mi rači, na čem teď děláš“. „Zkouším stereoblok, Jardo, ale nějak to nejede…“ odpověděl Jozíf a objednával další rundu. „Víš co, uber, Pepiku!“ A tak vznikl monoblok. Cimrmanovo autorství je zde nejen naprosto nepopiratelné, ale důvěryhodná výpověď hostinského Kozla navíc dokazuje, že nebýt Cimrmanovi důslednosti, slavný pérák by dnes neměl péra.
Pérák bez pér z počátku čtyřicátých
let. Na snímku s dvěma blesky, patrně v úpravě pro pracovníka
elektroúdržby
Srazy a klubová činnost
Je téměř nemožné, aby člověk, jemuž český motocyklový svět vděčí za světovou proslulost, nestál také na počátku klubové činnosti. A přece o tom jednoznačné důkazy chybí. Při pátrání v zažloutlých kronikách motoklubů se dokonce zdá, jako by se kdosi pokoušel pravdu o Járu Cimrmanovi retušovat. Není vyloučeno, že to z vrozené skromnosti byl sám Cimrman. Patrné retuše lze nalézt zvláště na fotografiích Libereckého VdRMF (Verband der Reichenberger Motorradfreunde). Na ilustračním snímku jeden z jejich srazů na jakémsi hradě ve středních Čechách.
Sraz motorkářů na hradě
Cimrmanův podíl na organizování a účasti na tomto srazu je, nicméně, dodnes předmětem sporu odborníků. Dosud jsme prověřili prvních deset účastníků zleva a přesto, že někteří z Liberce jsou, Cimrman mezi nimi není. Podle očitých svědků se Cimrman srazu skutečně zúčastnil, přijel však z opačné strany, jel na stroji ČZ 500, sidecar měl k motocyklu připevněn zleva a na rozdíl od většiny ostatních účastníků srazu prý nepoužíval tehdy oblíbenou a praktickou značkovou přilbu značky Wehrmacht, ačkoli byla plně homologována a doporučována dopravní policií. Přesto pak během následné projížďky krajinou prý s konvojem jízdu srovnal, ačkoli svědkové tvrdí, že neustále výrazně vyčuhoval z řady. Přes drobné nejasnosti a četné historické retuše je však tento sraz odborníky považován za skutečného předchůdce pozdějších motorkářských akcí v Čechách (například typu Krucemburk), neboť již nesl všechny jeho charakteristické znaky. V Čechách totiž nyní, stejně jako tehdy, při průjezdu kolony městem vrhají obyvatelé na motocyklisty nevraživé pohledy a občas jim hrozí pěstmi…
…výzkum pokračuje, Váš Zippich
Užitečné: pokud sháníte stroj přes inzeráty, tak si přečtěte slovníček čtenáře motoburzy :o)
Banjokid 2004
