Nach Schweiz! 25.8.2009
A přece se točí! Zvolal kdysi Galileo Galilei a myslel tím jistě kola Sudetenjawamanschaftu. Po jisté pauze, vyplněné rekonvalescencí zraněného zakládajícího člena a povinnostmi ostatních, jsme tentokrát vyjeli do Švýcarska. Českosaského, tedy Böhmisch-Sächsiche Schweiz, což je divukrásné území na rozhraní uvedených historických království, kde dnes již Schengenská dohoda k našemu potěšení umožňuje zcela ignorovat hraniční kameny. Naopak respektovat se doporučuje omezení vjezdu do národního parku. Nikoli snad ze strachu před střelbou jeho strážců, ale z ohleduplnosti k přírodě. Viz. obrázek z otáčení čela výpravy u cedule „Waldweg Gesperrt“ umístěné při cestě na Grosser Winterberg. Mimochodem strážci parku se vynořili z lesa zhruba dvě minuty poté… Naštěstí se v této lokalitě nachází dostatek veřejných klikatých silnic s kvalitním povrchem, vedoucích stinnými roklinami, které poskytují nejen požitek pilotům strojů, ale i kvalitní vzdušné chlazení žebroví jejich motorů za jinak parných letních dnů. Při vyjetí z roklin pak lze spatřit siluetu některé ze zdejších stolových hor, například Lilienstein nebo malebné hrázděné městečko s hradem Hohnstein. Odtud jsme však již zvlolili konvenční trasu na Neustadt, Sohland a Schluckenau (Šluknov), kde do našich strojů nemilosrdně pralo srpnové odpolední slunce, což mělo neblahý vliv na některé strojní i biologické součástky našich motocyklů. U strojů značky Jawa byly negativní vlivy tepelné roztažnosti spolehlivě pohlceny zemědělskými vůlemi, standardně dodávanými továrnou v Týnci, avšak přesné součásti stroje z České Zbrojovky, jindy vychvalované jejím jezdcem, začaly vykazovat drobné problémy. K tomu se přidala váznoucí dodávka benzínu přes těsnící gumičku v kohoutku, což dále zpomalilo plánovaný postup. Silou vůle jsme s drobnými přestávkami pokračovali dál. Krajina ani architektura se neměnily. Jen náhle přibylo děr na silnici, odpadků a čokoládové drobotiny, což nám prozradilo, že už jsme zase doma. A tak jediný, kdo nebude na návrat ze Švýcarska vzpomínat v dobrém, je palivový kohoutek Vencovy Čízy…

Expedice Erzgebirge 23.7.2007
Letošní tradiční letní jízda měla sice tentokrát menší účast, ale o to vyšší bylo odhodlání zdravého jádra Sudetenjawamanschaftu objevit větší část tajemných a neznámých Krušných hor po obou stranách umělé státní hranice. Tu jsme úspěšně překročili v Labském údolí na úseku Hřensko-Schmilka, kde uniformovaní ozbrojenci kladli jen symbolický odpor. Kousek za hranicí rychle padl do našich rukou nepoškozený silniční most v Bad-Schandau, po němž jsme úspěšně překročili majestátní veletok Labe. A zatímco on si to dál uháněl směrem na Hamburg, my jsme pod pevností Königstein v nadmořské výšce nějakých 115 m.n.m. opustili jeho malebné údolí a začali za častého vytáčení třetího rychlostního stupně stoupat k vrcholům Erzgebirge do výšek kolem 900m, pokládaje přitom za našimi stroji decentní kouřovou clonu (pouze API-TC!). Nabrali jsme kurs JZ a kochali se hrázděnými domečky a nádhernou krajinou hor, kde nás nadšeně vítalo místní obyvatelstvo. Zpět do české reality nás vrátil až přechod do vybydleného pohraničního městečka Vejprty, kde jsme se občerstvili v hostinci "Unter den Linden". Odtud jízda po hřebenech na české straně s dnes již jen řídkým osídlením a tajemnými svědky kdysi živé i smutné minulosti. Jeli jsme doslova stovky kilometrů a horská krajina nekončila. Odpusťte, Krušné hory, že jsme vás dřív považovali za ošklivé...
Trasa: Děčín - Hřensko - Bielatal - Altenberg - Hermsdorf - Cämmerswalde - Sayda - Olbernhau - Marienberg - Bärenstein - Vejprty - Kalek - Klíny - Fláje - Hrob - Krupka - Chlumec ... celkem asi kolem 350 km.

 Opakování prostupu do nitra Krušných hor 30.9.2006
Z důvodu déletrvajícího pěkného počasí a blížící se zimy (to jsme ještě netušili, jaká bude zima) jsme opět vzali útokem hřebeny Krušných hor. Pokořili jsme několik vršků na oplátku pak hory pokořily mě (Banjokida) a seslaly na mou mašinu, drobnou poruchu elektroinstalace, to nám však nebránilo dorazit až k přehradě Fláje... Trasa: DC - Libouchec - Telnice - Adolfov - Fojtovice - Cínovec - Moldava - Fláje a zpět.

Průzkumná cesta na Komáří vížku 25.9.2006
SJM podnikl krátkou spanilou jízdu do severní části Krušných hor, čímž prozkoumal místní podmínky pro případný další nájezd... trasa: Děčín - Tisá - Petrovice - Adolfov - Komáří vížka

Drobný výlet po krásách Českého Švýcarska 11.9.2006
SJM vřele doporučuje projet místní silničky, krásné zatáčky, shlédnout přírodu, lidovou architekturu...

Tradiční letní jízda SJM 27.7.2006
SJM uspořádal tradiční letní jízdu, jejímž účelem bylo zejména: zajíždění modrošedky, navštívení odlehlých okrsků panství SJM, duchovně podpořit spřátelené motorkáře a v neposlední řadě se krásně projet.
Trasa byla zvolena následujícím způsobem: Česká Lípa - Jablonné - Chrastava - Hejnice - Lázně Libverda (Liebwerda) - Smědava (Wittighaus) - Souš - dále podél Jizery - Žel. Brod - Malá Skála - Český Dub - Mimoň - CL. Pro děčínské členy se celková kilometráž vyhoupla na 290 km.
Cestou jsme navštívili některé pamětihodnosti: chrám v Hejnicích (je důležitá podpora shora), Obří sud v Libverdě (:-( bez piva), Bujárkovo muzeum v Loukově (místní části obce Háje nad Jizerou). Za zmínku stojí krásné zatáčky stoupající z Hejnic na Smědavu (Smědava Pass - kolem 900 m.n.m.), ve kterých mi při 35stupňovém horku přestala má zvonící třiapůla zvonit :o). Dále doporučujeme návštěvu zmíněného muzea, které kromě motorek a automobilů obsahuje mnoho zajímavých věcí, stará rádia, fotoaparáty, díly vozidel, dálník ... stále je na co koukat. Navíc se cestou projedete krásným údolím Jizery, plným zatáček...